Otisk, občanské sdružení

Vítejte na stránkách občanského sdružení OTISK


Rozhledna Bolfánek

informace
pro návštěvníky

Svatowolfgangská cesta

Svatowolfgangská cesta

Životopis svatého Wolfganga

SV. WOLFGANG – patron Bavorska, řezenské diecéze a města Řezna 


•    Kromě Německa je uctíván i v dalších německy mluvících zemích (Rakousko a Švýcarsko). Jeho kult se odtud rozšířil i do Čech a na Moravu (do příhraničních oblastí sousedících s Rakouskem a Německem) a také do Maďarska.
•    Je patronem uhlířů, dřevorubců, , tesařů, sochařů, lodníků (díky atributu sekyry je patronem řemeslníků, kt. pracují se sekerou); nevinně zajatých, poutníků, horníků, pastýřů. Léčí dnu, obrnu, záchvat mrtvice, úplavici. Oční a kožní choroby léčí jeho studánky. Bolesti nohou léčí jeho otisky v kameni.  Oroduje za dobytek a dobré počasí. Ochraňuje před ohněm, vodou i bleskem. Je přímluvcem dobré hodiny smrti.
•    Jeho svátkem v liturgickém kalendáři je 31. říjen – den jeho skonu.
•    Zobrazován je v biskupském šatě, s berlou v ruce. V druhé ruce drží knihu, model kostela (někdy se zaseknutou sekerou ve střeše), sekeru. Občas je zobrazen s ďáblem nebo vlkem ležícím u jeho nohou. Dalším atributem bývá nápis „POST SEX“.

 

ŽIVOT SV. WOLFGANGA

•    Sv. Wolfgang se narodil v roce 924 ve Pfullingenu u Reutlingenu (jižně od Stuttgartu) v Německu.
•    Prvního vzdělání se mu dostalo v klášterní škole na bodamském ostrově Reichenau. Tady se jako student seznámil s Jindřichem, pozdějším trevírským arcibiskupem. Společně pak přešli do dómské školy ve Würzburku. Když byl jeho přítel Jindřich jmenován trevírským arcibiskupem, Wolfgang ho následoval do Trevíru a vyučoval na zdejší dómské škole.
•    Pak odešel do Švýcarska do Einsiedeln, kde v benediktinském klášteře složil řádové sliby. V roce 968 byl biskupem Ulrichem z Augsburgu vysvěcen na kněze.
•    V příštích letech se vydal na misijní cestu, během níž prošel oblast zvanou Noricum – část dnešního Rakouska a snad prošel Čechy až do Maďarska. Na požádání biskupa Ulricha byl vyslán na misie do Panonie (dnešního Maďarska). Klášter Einsiedeln opustil se svolením opata roku 971. K misijní činnosti ho údajně přimělo vidění, v němž se mu zjevil sv. Otmar a informoval ho o budoucím kazatelském poslání, které měl vykonat v nuzných podmínkách.
•    Jako kazatel byl velmi oblíben. Toho si všiml Pilgrim (Pelhřim), pasovský biskup a navrhl ho jako jednoho z kandidátů na uvolněný biskupský stolec v Řezně. Legenda praví, že se vyskytli tací lidé, kteří pochybovali o jeho schopnostech zastávat tuto funkci. Jeden z pochybovačů prý onemocněl a Wolfgangovi se ho podařilo zázračně uzdravit. Pak již nebylo žádných překážek k jeho zvolení. Císař Otto II. ho jmenoval řezenským biskupem v roce 972. Během 22ti let strávených na tomto postu Wolfgang zakládal nové kostely, reformoval kláštery i zakládal nové, dbal na dodržování řádových pravidel, staral se o chudé, nemocné i jiné potřebné.
V roce 973 figurovala jeho osoba v události důležité pro české země, založení prvního českého biskupství. Církevní hodnostáři v Řezně nechtěli dovolit vyjmutí pražské diecéze z řezenské. Wolfgang se jí však ve jménu křesťanských zásad vzdává se slovy : „ Drahocennou perlu vidím, jež se skrývá v České zemi, té však nezískáme, leč když se vzdáme svých pokladů. Slyšte tedy má slova : Milerád obětuji sebe i vše, co mám, aby tam dům Páně utvrzením církve upevněn byl.“ 
•    V druhé polovině 70. let 10. století (mezi 974 - 976) odešel sv. Wolfgang kvůli sporu mezi císařem Ottou II. a bavorským vévodou Jindřichem Svárlivcem k jezeru Abersee v Horních Rakousích. Později bylo jezero přejmenováno na Wolfgangsee. K pobytu na tomto místě se vážou mnohé legendy. Po pár letech bylo pro sv. W. vysláno poselstvo s prosbou, aby se vrátil do Řezna.
•    Na podzim roku 978 doprovázel císaře Ottu II. při tažení do Francie. Aniž by císař dobyl Paříž, byl donucen v listopadu 978 k návratu. Při ústupu dorazili k rozvodněné řece Aisne. Wolfgang se vrhl do rozvodněné řeky a bezpečně dosáhl druhého břehu. Jeho příklad následovali ostatní a byli tak uchráněni od hrozící smrti.
•    Sv. W. císaře snad doprovázel i do Říma v roce 981 a na říšský sněm do Verony v roce    983.
•    Historicky doložená skutečnost – při hladomoru v r. 987 otevřel sv. W. biskupské sýpky pro každého potřebného.
•    Smrt zastihla sv. Wolfganga během vizitační cesty v Puppingu nedaleko Lince v Horních Rakousích dne 31. října roku 994. Pupping měl kostel sv. Otmara. Sv. Otmar se Wolfgangovi zjevil v době před jmenováním řezenským biskupem. Podle legendy se světec po posledním pomazání nechal položit před oltář tohoto kostela a skonal.

Jeho ostatky byly převezeny do kláštera sv. Jimrama (Emmerama) v Řezně a uloženy v hrobě v jižní postranní lodi klášterního kostela. Sv. W. působil zázraky nejen v době svého života, ale mnohé se udály i po smrti u jeho hrobu. Proto byl roku 1052 papežem Leem IX. prohlášen za svatého. V této době byly ostatky vyzvednuty  z hrobu v jižní postranní lodi kostela a slavnostně přeneseny do nově zbudované krypty pod kostelem.


© Otisk o.s.        Facebook        E-mail        Kontakt

NEWSLETTER